V.K. Blesk - založen 1879 - nejstarší pražský veslařský klub
Popisujeme-li historii Blesku, popisujeme v podstatě vznik veslování v Čechách. Začátek všeho byl velmi nenápadný. V Českém veslařském a bruslařském klubu v Praze (ČVBK), založeném v roce 1875, byl místopředsedou pan K. B. Kober, pražský knihkupec a nakladatel, nadšený sportovec, veslař. Tenkrát bylo zvyklostí, že v klubech se sdružovali jednotlivci nebo skupinky vlastnící lodě a čluny, a tyto posádky měly vlastní kapitány, vlajky, jména lodí. V ČVBK vzniklo první družstvo Orlice, a na jaře 1876 pod záštitou p. Kobra druhé - se jménem BLESK. A přistupovala další -Triton, Satan, Rujana, Vineta, Racek, Lev.
Pro nás je podstatné, že se objevil BLESK. Jeho posádka hned v srpnu 1876 plavbou Praha-Hamburk na čtyřveslici překonala vzdálenost 850 km, a to za necelých 11 dnů. V Hamburku se BLESK zúčastnil velké veslařské regaty. Po návratu do Prahy se konala 12. září 1876 malá slavnost, vztyčení vlajky BLESKu. Ta se zachovala v původní podobě dodnes. Nikdy na jejím vzhledu nebylo nic měněno, je to krásná vlajka.
Jak to bylo pro dobu konce 19. století charakteristické, i v ČVBK docházelo k četným rozporům a svárům, které vyvrcholily na jaře 1879. Mezi nespokojenci bylo i družstvo BLESK, jehož členové uvažovali o osamostatnění. Na mimořádné valné hromadě ČVBK obhájil BLESK svoje rozhodnutí. Z klubu odešel a 1. října téhož roku dostal úřední povolení k ustavení Veslařského klubu Blesk. Loděnici si modrobílí postavili na východním břehu Střeleckého ostrova. Zde také byla poprvé vztyčena vlajka Blesku. Střeleckým ostrovem prošel téměř každý tehdejší veslařský klub. Když už nebylo místa tam, sídlily kluby na Slovanském ostrově a na malostranském a smíchovském břehu. Tento vltavský střed Prahy, to je místo kde se v druhé polovině devatenáctého století rodilo české veslařství.
V roce 1881 se Blesk přestěhoval na smíchovskou plovárnu a pak následovaly věci "první", které tvoří historii BLESKu. První veřejné veslařské závody uspořádal V.K.BLESK roku 1882 na Císařské louce. Při roudnických mezinárodních závodech r. 1884 startoval BLESK poprvé proti zahraničním soupeřům. V závodě čtyřek proti posádkám WRATISLAVIE a IRC Drážďany BLESK vyhrál, a byl tak prvým českým veslařským klubem, který zvítězil v mezinárodní soutěži.
První povodeň a pohroma, která strhla loděnici, přišla r. 1890.
První zahraniční vítězství Českého veslaře v mezinárodní soutěži bylo prvenství skifaře BLESKU Jana Kejře v šampionátu Jaderského moře v Terstu 1897.
V roce 1888 vstoupil do klubu Josef Rössler-Ořovský. Postava Rösslera-Ořovského má nám co říci přesto, že od jeho smrti uplynulo již mnoho roků. V mládí byl něčím, co bychom dnes nazvali sportovním fanatikem. Věnoval se tolika sportům a jejich zavádění v Čechách, že přes úspěšné dokončení studií se jej jeho otec - přední podnikatel - zřekl, a vydědil jej. Bylo to jistě velké drama, ale mladý a energií překypující sportovec se dokázal postavit na vlastní nohy a svůj život prožil jako úspěšný člověk z generace průkopníků-zakladatelů. Proto pod jeho portrétem nacházíme slova "otec českého sportu". Svůj plodný život si dokázal právě sportem a láskou k přírodě obohatit jako málokdo. Jako doklad různorodosti jeho zájmů uveďme např. to, že je zachován v historii naší kopané jako rozhodčí prvního utkání Sparta - Slávia, které skončilo nerozhodně 0 : 0. Tento všestranný sportovec zasedl tedy ve V.K. Blesk k veslům ve svých devatenácti letech.
V roce 1909 se BLESK stěhoval ze smíchovského břehu přes Vltavu do nové klubovny v Podolí, kde zůstal celých 50 let. V době stěhování měl BLESK 100 členů. Rok nato, v roce 1910 byly poprvé uspořádány Primátorky, tehdy pojmenované "Svatováclavský závod osmiveslic". Těch se samozřejmě BLESK zúčastnil.
Na mezinárodních závodech 28. června 1914 vyhrál Bleskař Schweizer mistrovství Zemí koruny české na skifu, BLESK vyhrál i čtyřky s kormidelníkem, ale před odstartováním osmiveslic byly závody předčasně přerušeny - byl proveden atentát v Sarajevu, začala válka, zvaná první světová.
K padesátinám BLESKU r. 1929 vznikla krásná ročenka, která je vynikajícím dokladem o své době. Není divu, vždyť jejím tvůrcem byl m.j. i Josef Rössler-Ořovský, který napsal část nejstarší historie, a přispěl jako komerční rada i finančně k vydání ročenky. Přispěvatelem byl i jeden ze synů dnes často vzpomínaného politika a národohospodáře, aktivní veslař BLESKU Mirko Rašín, a další vynikající osobnosti.
Prvního vítězství v Primátorkách se BLESK dočkal roku 1930. Trenér Šebek tehdy sesadil mladou posádku, vítěznou čtyřku ze Středoškolských přeborů, se čtyřmi ostřílenými seniory - a vyhrál. Vzpomeňme alespoň jméno štroka O. Tikala, který po úspěších na vodě zůstal věrný BLESKU až do sedmdesátých let, jako velmi průbojný funkcionář.
Pak přišel další válečný požár a okupace, a řada členů BLESKu podala oběť nejvyšší. Za vlast položilo život 10 % členů oddílu (mezi nimi i zmíněný trenér Šebek a předseda Polák), dalších 10 % členstva prošlo nacistickými žaláři. Veslaři, stejně jako Sokolové a skauti, patřili k elitě národa, která se nehodlala smířit s bezprávím.
Nastala poválečná éra obnovy a optimismu. V roce 1950 byl položen základní kámen nové loděnice na Veslařském ostrově v Praze Podolí. Stará loděnice na podolském břehu musela ustoupit rozvíjející se Praze a nově budovanému podolskému nábřeží. Po obrovském úsilí všech členů oddílu, po celkem 38.650 odpracovaných hodinách, se v r. 1957 BLESK stěhoval do nové loděnice. Oddíl v té době figuroval jako součást tělovýchovné jednoty Slavoj Vyšehrad.
Bohužel i tato léta byla poznamenána perzekucí členů oddílu, tentokráte poúnorovým bolševickým režimem. Prvním uvězněným Bleskáčem byl M. Martinec, hned r. 1949. Zloba a slepá mašinérie systému si vybírala daň z členů oddílu stejně jako z celé společnosti, na základě vykonstruovaného procesu po tzv. Maďarských událostech r. 1956 skončila dokonce v kriminále i část výboru oddílu. Někteří členové BLESKu se po mnohaletých trestech vraceli ke svému milovanému sportu s podlomeným zdravím.
Z poválečných úspěchů BLESKu nutno vzpomenout fenomenální osmiveslice, strokované olympijským vítězem Standou Luskem. Po bronzovém ME 1963 v Kodani přešel Lusk do funkce trenéra, a pokračoval s kamarády z osmy, později úspěšně i s dalšími svěřenci. Vrcholem byla bronzová medaile osmiveslice BLESKu z OH v Tokiu 1964, získaná čistě oddílovou posádkou. Osud jejích členů byl charakteristický pro svou dobu, většina posádky posléze emigrovala, a teprve nová příležitost po sametové revoluci při Primátorkách 1990 jim dovolila se svobodně sejít.
Oporami oddílu a vzorem pro mladé v šedesátých a sedmdesátých létech byli rovněž skifař P. Hofmann, vítěz ME v Kodani a bronzový z Tokia, a několikanásobní medailisté z ME, MS a Olympijských her bratří Svojanovští. Ti se ještě donedávna chlubili naší poslední zlatou medailí ze světové soutěže, z Mistrovství Evropy r. 1969 v Klagenfurtu. Jim v sedmdesátých létech úspěšně sekundovala oddílová čtyřka s kormidelníkem, štrokovaná O. Marečkem - m.j. bronzová na OH v Mnichově.
Počátkem 80tých let se špičkoví veslaři a reprezentace postupně soustřeďovala do armádních oddílů, a činnost BLESKu i ostatních klubů si kladla za cíl hlavně výchovu veslařské mládeže. Podařilo se vychovat takové veslaře jako Vladka Lacinu, Dušana Macháčka, Honzu Pilce, Davida Kopřivu, kteří se uplatnili v úspěšných reprezentačních posádkách.
V roce 2014 oslavil VK Blesk 135té výročí své nepřetržité činnosti.